Dneska jsem se byla projít, jen já a náš pes. Pryč od stereotypu, uprostřed pole za zpěvu ptáčku a svitu slunce. Stromy rozkvétají, příroda se vzpamatovává po dlouhé zimě, jen lidi se stále zabývají starými bolestmi. Už mám chuť říct promiň, ale nějak mi to duše nechce dovolit. I když člověku řeknu, že mu odpouštím, tak už to nebudu já. Ale mám už toho dost, asi se omluvím lidem za všechno a nechám to plavat. I když moc nevím zač se omlouvat, ale vždycky se něco najde. Stačí když to bude bolet jen mě, už o tom mluvit nechci, pak jsou z toho lidi špatní. Komu jsem takhle ublížila, tak se omlouvám. Na chvíli jsem se otevřela světu a jak to dopadlo. V dnešní době je asi lepší mlčet. Já už budu mlčet.
Žádné komentáře:
Okomentovat