Mám vás ráda

Divné. Mám sama ze sebe zvláštní pocit. Některé lidi ztrácím a jiní čekají, že udělám něco, co to vše zachrání. Připadám si, že to všechno stojí na mě. Proč utíkáte a necháváte mě v tom? Víte, možná proto, že jste to všichni vzdali, tak to já nevzdám, možná tím co udělám, ztratím více lidí, ale nechci mít potom výčitky, že bych tohle rozhodnutí neučinila. Nehodlám se stále schovávat za maskou pohody, dělat, že mi to, jak jednáte neubližuje. Možná když to zkusím, tak to podělám, ale je větší riziko, že když to neudělám, vy se v tom budete plácat dlouho, hledáte chyby v maličkostech a nehledíte na to, kolik jste tímto jednáním už ztratili lidí, lidí, které když jsem znala měli radost ze života a myslím, že tu teď někteří ztratili. Nechala jsem u vás své srdce a možná to byla chyba a možná proto se s tím tak těžko smiřuju. Teď mám strach ze všeho, co chci udělat, za vše se omlouvám, pořád mám pocit viny, jo, možná to jste mě za poslední měsíce naučili, nést vinu a bolest, to, co pro mě bylo radostí, je teď povinností, protože nechci ublížit nikomu z vás, tak tu povinnost plním a snažím se. Podrážejte mi nohy, zraňujte mě, ale já vás stejně budu mít ráda a chci ať víte, že to tak vždycky bude. v životě děláme chyby, ale je důležité přiznat si to a neshazovat to na někoho jiného. Dělat, že se nás to netýká. Vy netušíte, že když utíkáte od toho všeho, tak mě v tom necháváte, uvědomuju si, že jsem taky udělala chyby, ale následkům se nevyhýbám.
Mrzí mě to, co se stalo, chtěla jsem ať je to pro vás radostí a stala se z toho noční můra, omlouvám se, nechala jsem to zajít moc daleko a napravovat to bude těžké, ale jdu do toho a i když to už nebude to co to bývalo, udělám vše proto, aby jste byli šťastní.